Gejza Horváth: Já a Vánoce

Gejza Horváth: Já a Vánoce

Brno, 24.12.2013 11:00, (ROMEA)

              Vánoce přicházejí, lalalala, zpívejme přátelé.

Už mnohokrát jsem psal o romských vánocích a napsal jsem o nich už asi vše. Mám o nich zase něco napsat a musím říct, že tentokrát fakt už nevím co. Prožil jsem už moc Vánoc a v poslední době cítím, že jsou každým rokem stejné. Vánoce, Vánoce přicházejí, lalalala, zpívejme přátelé. Ale já je stejně pokaždé očekávám s napětím a těším se na ně. Teď mě napadlo, že bych mohl něco napsat o těch, které jsem už prožil.

Pamatuji si, že v době mého dětství jsem Vánoce očekával s velkým napětím a s radostí v srdci. Pomáhal jsem doma se vším, co bylo potřeba. Krmil jsem husy, slepice, berana a prase. Chodil jsem s otcem do lesa pro suché dříví a doma jsem ho potom řezal, sekal a skládal do štosu u zdi našeho baráku. Máma o Vánocích pekla šinga (záviny s různou naplní), marikľa (moučné placky), buchty a jiné koláče a k tomu potřebovala pořadně vyschlé dřevo. 

Nakládala ho do kamen s vestavěnou pečicí troubou, a když už měla tu správnou teplotu, vkládala do ní už předem nachystané dobroty. Jaká to měla být teplota, to máma věděla přesně.

V kamnech oheň hořel, dříví praskalo a vůně dobrot zaplavila celý dům. Upečené šinga a marikľa dávala máma na verandu vychladnout a já jsem si k nim chodil přivonět. Jak rád jsem nasával tu omamnou a nádhernou vůní Vánoc, štěstí, lásky a pohody. Když už bylo pečivo dostatečně vychladlé, máma ho posypala práškovým cukrem, nakrájela ho a s láskou nám ho podávala do nastavených dlaní. 

Jak já miloval její šinga s mákem a s tvarohem, na jazyku se mi jen rozplývaly. Jejich sváteční chuť mě nutila, abych si přidal ještě několik kousků. Přidával jsem si s mákem a s blahem v srdci i na jazyku jsem potom sladce usnul na židli u kamen. Když jsem se probudil a šel ven za dětmi sáňkovat, měl jsem šinga nejen v obou rukách, ale i všude po kapsách.

Jedličky jsme v té době nekupovali. Všichni jsme si pro ně chodili do našeho lesa. S otcem jsme chodili po lese a hledali ten nejhezčí stromek. Musím říct, že táta ho vždy našel. Bože můj, s jakou radostí jsem nesl jedličku na rameni domů. Před barákem jsem z ní ještě oklepal sníh a potom jsem ji dal na verandu do tepla. Tam pomaličku rozmrzala a rozvoňavěla. Chodil jsem kolem ní a nemohl se dočkat dne, kdy už jedličku postavíme do stojanu a budeme ji zdobit sladkostmi a různými ozdobami.

Pamatuji si, že pod stromek jsem tenkrát dostal tepláky, teplé spodní prádlo, teplé ponožky a bagančata s přezkou na boku. Byl jsem šťastný a pyšný, že je mám. Nechtěl jsem si je ani umazat, tak jsem si je ani neobul. Čichal jsem k nim, voněly novotou a z radosti mi srdce tlouklo tak, že mi skoro vyskočilo z hrudě. Teď, když už si na to vše jasně vzpomínám, bych mohl o Vánocích a svém dětství ještě dlouho vyprávět. Však víte, jak to je, byla by to pohádka, která by neměla konce.

V době svého mládí jsem o Vánocích kupoval dárky už i já, rodičům i svým čtyřem mladším sourozencům. Každému to, co potřeboval, většinou to bylo oblečení. Ale pamatuji si, že jsem mámě koupil zlaté náušnice. Před zrcadlem si sundala šátek z hlavy a s pýchou si svoje první zlaté náušnice dávala do uší. Štěstím brečela, brečely jsme i my děti. 

Táta šel ven na dvůr a otočený zády k oknům, abychom ho neviděly, brečel také. Byla to situace, kterou jsem zažil poprvé v životě. Všechno jsem našel a přitom jsem nic nehledal. Kapsy jsem měl děravé, ale najednou jsem cítil, jak jsem bohatý. Byl to zázrak, poprvé v životě jsem viděl srdcem pokoru, sílu, štěstí, lásku a radost. Svědkem mi byla moje vlastní chvějící se duše, ticho a malý dřevěný křížek nad dveřmi do velkého pokoje. Poprvé v životě jsem u nás doma viděl Boha. Na tyto Vánoce obzvlášť rád vzpomínám.

Vánoce jsem prožil i na vojně a musím říct, že to byly ty nejhorší v mém životě. Na chodbě naší roty stal vánoční stromek ozdobený papírovými barevnými řetězy a na špici stromku byla nasazená červená hvězda, ta s kosákem a kladivem. Bylo mi i do smíchu i do pláče. Uklidnil jsem se, když mi dozorčí roty předával balík od rodičů. Poslali mi chutnou domácí slaninu, klobásy, šinga, buchty a jiné dobroty. 

Se vším jsem se poctivě rozdělil s ostatními vojáky. Zatímco si oni pochutnávali, já jsem si četl dopis, který jsem dostal v balíku. Mezi řádkami dopisu bylo napsáno, že jim doma scházím, že je jim za mnou smutno a že by byli rádi, kdybych byl s nimi. Přišlo mi to líto, že nejsem doma s rodinou, že sloužím své vlasti, že jsem voják Švejk. Nemohl jsem ale nic dělat a útěchou mi bylo i to, že švejků z povolání bylo všude kolem mě plno.

O Vánocích jsme měli v kasárnách bojovou pohotovost. Po štědrovečerní večeři (rybí polévce, a kaprovi s bramborovým salátem) mi bylo moc smutno. Šel jsem do klubovny, díval se na televizi a vzpomínal na rodiče a sourozence. 

V deset hodin byla večerka a já věděl, že nás ožralí lampasáci nenechají na pokoji. Že budou chtít válčit s všudypřítomným americkým agresorem. Spal jsem oblečený, se samopalem pod hlavou a čekal na poplach. Také že přišel, a to hned o půlnoci. Na chodbě nastal velký chaos, trma vrma a všichni jsme řvali do boje, do boje. Celá rota jsme se snažili nastoupit na buzer plac do pěti minut.

Po schodech dolů se kutálely helmy, kanady, plná polní, ale i vojáci. Samozřejmě, že jsme nenastoupili včas. Vrátili jsme se zpět na rotu, vše uklidili, dali do původního stavu a šli spát. Pacholek, důstojník československé armády, nás ráno ve tři budil zas a my vojáci jsme opět nenastoupili v termínu. Zuřivý slivoň nás vytáhl z kasáren ven. 

V zimě ráno o půl čtvrté jsme šli deset kilometrů pěšky k lesu a tam jsme čekali na americká letadla. Nepřiletěly, ale on, náš velitel, velká šarže, nikhaj nič, odkundes, je viděl a nutil nás na letadla střílet. Když jsme se neměli k činu, tak on ožran, khula, vytáhl z pouzdra pistoli a začal sám střílet na nepřátelské cíle.

Bože můj, byly Vánoce, celý svět byl v klidu a on, velký manitou, prožíval třetí světovou válku. Jak zneškodnil nepřátelská letadla, blahem usnul a my vojáci jsme od něho měli aspoň na chvíli klid. To jsou hrozné Vánoce, říkal jsem si. Lehnul jsem si do sněhu na záda, díval se na jasné nebe a rozjímal. Bylo mi blaze, cítil jsem naše domácí teplo, vůní zabijačky, vůni závinu, buchet a koláčů. Byl jsem s našimi doma.

Jako otec dvou dětí jsem ale už prožíval úplně jiné Vánoce. Byly krásné, byly milé a opravdu šťastné a veselé. A jedny obzvlášť a to ty, které jsme strávili v maringotce. Venku byla tuhá a suchá zima a v maringotce zas teplo a útulno. Manželka pekla, vařila a chystala dobroty na štědrovečerní večeři. Já s dětmi jsem zdobil vánoční stromek a radost nebrala konce. Na stromku visely ořechy, jablka, salonky a čokoládové figurky. Mnohé figurky končily v ústech i v kapsách mých dětí. Dělal jsem, jakože o tom nevím.

Ony měly tváře i ruce umazané čokoládou a mně s manželkou v očích stály slzy.K plné dokonalosti a nádheře scházely stromku už jen svíčky. Připnul jsem je na stromek a manželka je s pýchou zapalovala. Všichni jsme se kochali krásou a nádherou, která se jen tak nevidí. Ale z ničeho nic začal stromek hořet. Duchapřítomná manželka popadla balicí vánoční papír a začala jím hasit požár. 

Oheň v mžiku vzplanul, chytla od něj i záclona a já, když jsem pochopil, co se děje, jsem popadnul stromek a vyhodil ho z maringotky ven.

Žena strhla malou okenní záclonu a strčila ji do kýble s vodou. Požár jsme úspěšně zlikvidovali, ale pláč našich dvou dětí jsme v ten okamžik nedokázali zastavit. Se slzami v očích se dívaly na stromek, jak se mění v popel. 

Ale když si rozbalovaly dárky, jejich smutek rázem zmizel a do tváří se jím vrátil opět úsměv a radost. Dcera dostala malého dřevěného červeného kohouta na kolečkách i s provázkem a syn dřevěný povoz i s koňmi. Když jsem si uvědomil celou situaci, říkal jsem si, ty jsi ale blbec. 

Manželka pochopila, o čem přemýšlím, vybouchla v hlasitý smích a já jsem se už také neudržel. Smály se i děti, smáli jsme se všichni. Byly to naše šťastné a veselé Vánoce.

Poslání dědečka si silně uvědomuji. Obzvlášť o Vánocích. Bůh mi nadělil čtyři živé dárky. Jsou to lidičky, kteří donedávna ještě nebyli na světě a teď mi chodí po bytě a říkají mi dědo. Děkuji Bohu za ten zázrak. Jsem rád a šťastný, když je mám o Vánocích doma, celou svoji rodinku.

Manželka musí vařit víc než obvykle. Na Štědrý večer se stůl jen prohýbá různými dobroty a vnoučata jsou hotova s jídlem vždy jako první. Nemůžou se dočkat, kdy už zazvoní zvonek a rožne se vánoční stromek. Když ho konečně uslyší, vrhnou se na dárky a rozbalují. Dívám se na ten zázrak a vychutnávám si ho.

Po bytě se válí plno krabic, papíru a dárkům není konec. Dárky dostávám i já, ale ty nejjednodušší od vnoučat jsou mi nejdražší. Bývají na papíře, kde je namalováno několik srdíček a vlastnoručně napsáno: Dědo, mám tě rád(a). Funguje to. Dostávám od nich lásku a děkuji Bohu za to, že jsou na světě i má vnoučata. Jsem šťastný, jsem pyšný, jsem hrdý a života a Vánoc si s nimi užívám dosyta. 

Gejza Horváth

Gejza Horváth: Ja i Božić

            Brno, 24.12.2013 11:00, (ROMEA)

               Božić dolazi, lalalala, pjeva prijatelje ...

Mnogo puta sam pisao o romskoj Božić i pisao sam o svemu tome. Imam ih ponovno napisati nešto i moram reći da je ovaj put stvarno ne znam što. Ja sam živio mnogo duže Božić, au posljednje vrijeme osjećam da su ista svake godine. Božić, Božić dolazi, lalalala, pjeva prijatelje. Ali ja uvijek očekujem isti napon i veselimo se njima. Sad sam mislio da bih mogao napisati nešto o onima koje sam doživio.

Sjećam se da je za vrijeme mog djetinjstva sam očekivao Božić s velikim nestrpljenjem i radošću u svom srcu. Pomogao sam kod kuće sa svime što je bilo potrebno. Hranio sam guske, kokoši, ovna i svinju. Otišao sam s ocem u šumu po drva i osušite ga kod kuće i onda prerezana, sjeckani i sastoji se u hrpu uza zid naše kuće. Mama na Božić pakla shing (pite s raznim nadjevima), marikl'a (brašno palačinke), kolače i ostale kolače i to treba dobro suho drvo. Su ga učitava u peći s ugrađenim u pećnici, a kada su imali ispravnu temperaturu, ugrađen u prethodnog staložen dobrote. Što je temperatura bi trebala biti, mama je točno znala.

Požar je peć na drva, pucketanje i miris dobar poplavila cijelu kuću. Pečeni Shing i marikl'a dao moju mamu na trijemu da se ohladi i otišao sam da ih miris. Kako je drago što sam sisao opojni miris prekrasan Božić, sreće, ljubavi i mira. Kada je dovoljno ohladi tijesto, posipati njegova mama šećera u prahu, izrezati ga kao volimo se služio kako bi postavili svoje ruke. Kako sam voljela Shing s mak i sir na jeziku, samo sam rastopila. Njihov svečani okus napravili mi, pa sam dodala još nekoliko komada. Dodao sam maka kao dobar u srcu i na jeziku onda slatko zaspao na stolici uz štednjak. Kad sam se probudio i izišao za djecu saonice, imao sam shing , ne samo u obje ruke, ali i sve više u džepove.

Jedličky U to vrijeme nismo kupiti. Svi mi platiti za njih u našim šumama. Moj otac i ja išao u šumi, u potrazi za najljepše stablo. Moram reći da je moj tata uvijek pronašao. Bože moj, što radost sam je nosio na ramenu jele kuće. Prije kući, ja još uvijek tresao od snijega, a onda sam ga stavio na trijemu u toplinu. Tu rozmrzala polako i rozvoňavěla. Prošla sam kraj nje i nije mogla čekati na dan kad je jela stajati stajati i mi ćemo ga ukrasite sa slatkišima i raznim ukrasima.

Sjećam se da je pod stablom koje sam dobio znoj hlače, toplinska donje rublje, tople čarape i bagančata s kopčom sa strane. Bio sam sretan i ponosan što ih imaju. Nisam ih dobiti prljave, pa nije neobul. Ja ih mirisala, oni mirisala potpuno novu radost i srce mi tuče, tako da sam skoro iskočilo iz grudi. Sad kad sam to sve jasno sjećam, ja bi na Božić i mog djetinjstva dugo priči. Znate kako je to, da će to biti bajka koja se ne bi trebala završiti.

U vrijeme moje mladosti, kupio sam božićne darove već i sam, svojim roditeljima i četiri mlađe braće i sestara. Svaki ono što mu je potrebno, to je uglavnom odjeću. Ali sjećam se da je moja mama kupila zlatne naušnice. Prije ogledalu skinula je šal s glave s ponosom svojim prvim zlatne naušnice dao uši. Srećom plače, plače mi se i moja djeca. Tata je otišao u dvorište i ponovno se okrenuo prema prozoru, nismo vidjeli da je vikao previše. To je situacija koju sam doživio prvi put u mom životu. Sve što sam pronašao, a ja je ne žele. Imao sam džepno rupe, ali odjednom sam osjetio sam bogat. To je čudo, po prvi put u životu sam vidio srce poniznosti, snage, sreće, ljubavi i radosti. Svjedok mi je moja duša drhti, tišina i mali drveni križ iznad vrata u velikoj sobi. Po prvi put u životu kod kuće nije vidio Boga. Na ovaj Božić posebno željeli zapamtiti.

Božić sam proveo u vojsci i moram reći da je najgore u mom životu. U hodniku naše tvrtke je postao božićno drvce ukrašeno šarenim papirnatim lancima i na vrhu stabla bila zasijana crvenu zvijezdu sa srpom i čekićem. Također sam se smijala i plakala. Smirila sam se kada je moja tvrtka nadzorni paket prošao s roditeljima. Poslali su mi ukusnu domaću slaninu, kobasice, Shing , kolače i ostale slastice. Uz sve što sam iskreno podijelio s drugim vojnicima. Dok su uživala sam pročitao pismo koje sam primio paket. Između redaka pismu je napisao da sam im u susret kod kuće, da su iza mene tužno i to bi bilo kao da sam bio s njima. Osjećao sam kako mi je da sam kod kuće sa svojom obitelji da služim svojoj zemlji, da sam ja vojnik Svejk. Ja ne mogu ništa učiniti, ali utjeha mi je činjenica da Švejků struka je sve oko mene puno.

Na Božić smo bili u vojarni borbenu spremnost. Nakon božićne večere (riblje juhe, šaran i krumpir salata), bio sam jako tužan. Otišao sam u klubu, gledajući televiziju i sjetio roditeljima, braći i sestrama. U deset sati policijski sat je i znao sam da smo bili pijani lampasáci napustiti sobu. Oni će htjeti ići u rat sa sveprisutnim američkim agresora. Spavao sam odjeven, sa strojnicom pod glavu i čekao za alarm. Također je došlo i to samo oko ponoći. U hodniku je bilo puno kaosa, TRMA VRMA i svi smo se grohotom u borbu za borbu. Cijela tvrtka, pokušali smo dobiti na buzer mjesto za pet minuta.

Niz stepenice valjane kacige, Kanada, pun teren, ali i vojnike. Naravno, nismo početi na vrijeme. Vratili smo se natrag u tvrtku, sve očistiti, staviti ih u prvobitno stanje i otišao na spavanje. Sluga, službenik u čehoslovački vojske, nas troje u jutarnjem probuditi opet i opet, moji vojnici nisu ušli na vrijeme. Furious šljive nas izvukli iz vojarne. U zimsko jutro po tri i pol smo hodali deset km pješice u šumu i tamo smo čekali na američkom zrakoplovu. Nije došao, ali on je naš zapovjednik, veliki puno nikhaj ništa , odkundes se vidi i nas prisiljeni pucati u zrakoplov. Kad smo morali djelovati, pa je remi, Khul , izvukao iz futrole i počeo sam snimati i na neprijateljske ciljeve.

Bože moj, to je bio Božić, cijeli svijet je bio na miru, a on, veliki Manitou, doživio treći svjetski rat. Kako ublažiti Neprijateljski zrakoplovi, dobro se spava, a moji vojnici imamo od njega za neko vrijeme mira. To su strašni Božić, pomislio sam. Ja sam valjda u snijegu na leđima, zureći u vedrim nebom i meditacije. Bio sam blagoslovljen, osjetio sam toplinu našeg doma, miris kolinja, mirisom štrudle, pite i kolače. Ja sam bio u našoj kući.

Kao otac dvoje djece, ali sam doživio vrlo različite Božić. Oni su lijepi, oni su bili jako lijepo i sretno i veselo. Jedan, a pogotovo one koje smo proveli u kamp-kućici. Vani je bio tvrd i hladan i suh u prikolici opet toplo i ugodno. Supruga dovraga, kuha i priprema poslastice za božićnu večeru. Ja sam prijateljski ukrašena jelka i radost nikad neće završiti. Visi orašaste plodove, jabuke, ležaljkama i komadići čokolade. Mnogi od komada završio u ustima iu džepovima moje djece. Ja sam, činilo da ja znam.

Imali su lica i ruke namazana čokoladom, a oči moje žene bile slzy.K puna savršenstvo i sjaj upoznao stablo samo svijeće. Ja ga prikovao za drvo i supruga ga je rasvjeta s ponosom. Svi smo uživanja u moru i ljepotu i raskoš što se ne vidi često. No, odjednom je počeo gorjeti stablo. Snalažljiva žena ju je zgrabio za božićni papir za pakiranje i počeli gasiti vatru. Požar je planula u trenu, zgrabio ga i zavjesa, a ja kad sam shvatio što se događa, uhvatio sam se u stablo te izbace iz karavana.

Žena je izvukao mali prozor zavjese i stavio ga u kantu vode. Požar je uspješno uništili, ali naša dva djeca plakala u tom trenutku nismo mogli zaustaviti. Sa suzama u očima je gledao u stablo kao što je promjena u pepeo. No, kada je odmatanje darova, njihova tuga iznenada nestala, a na njihovim licima ponovno vratio osmijeh i radost. Kći je dobio mali drveni crveni pijetao na kotačima je sin gudački drvenog kola s konjima. Kad sam shvatio cijelu situaciju, mislio sam da si idiot. Moja supruga znala što mislim, eksplodirala je u smijehu i ja također nisu održali. Smijali su se i djeca, svi smo se smijali. To je bio naš sretan i čestit Božić.

Misija djed itekako svjestan. Pogotovo na Božić. Bog mi je dao četiri za život bebe darove. To su ljudi koji su nedavno bili u svijetu i sad hodam po kući i nazovite me djed. Hvala Bogu za čudo. Drago mi je i sretan kada sam kod kuće za Božić, cijelu svoju obitelj.

Žena mora kuhati više nego obično. Na Badnjak stolu samo sags razne poslastice i unuci su uvijek spremni s hranom prvi. Oni ne mogu čekati kad zazvoni, i razne božićno drvce. Kad je konačno čuje baciti darove i razmotati. Gledam ovo čudo, a ja ga kušati.

Stan je izbacila puno kutije, papir i predstavlja nije kraj. Također sam dobiti poklone, ali najjednostavniji moji unuci su najskuplji. Oni su na papiru, koji je naslikao nekoliko srca i rukom pisani, djede, volim te (). Ona radi. Ja dobiti ljubav od njih i zahvaliti Bogu što je u svijetu i ima unuke. Ja sam sretna, ja sam ponosan, ponosna sam i život i Božić s njima uživaju puna.

Gejza Horváth